(Verze v českém jazyce níže.) We asked Peter Chrenko, Partner, PwC Czech Republic, and former Czech Deputy Finance Minister to talk about evidence-based tax policy and his opinion on BEPS/ATAD projects.

1.       The Czech Ministry of Finance plans to write a brand new income tax act. How can evidence-based approach be applied in the process? What major changes could application of the evidence-based approach bring to the new act and other tax legislation? 

If the Ministry of Finance intends to draft a new income tax act, the question is, whether the ambition behind is pure legislative perfectionism or the overall tax policy would be reviewed and revised, too. The ambition to draft a modern, comprehensive and structured piece of legislation should be a natural prerequisite for any legislative work. At the same time, the law should keep the pace with the current world and be in line with strategic goals and priorities of the economic, social and environmental policies of the Czech Republic. We must not forget the fact that besides the traditional function – to create a source of public budgets - there are other functions performed by taxes, such as redistribution and stimulation functions.

It is necessary to regularly review the current tax policy, regimes, institutes and exceptions that have been piling up in the act for more than 20 years, often as a result of legislative initiatives of the Parliament, or in the form of legislative riders. This is the case where the application of principles of the so-called evidence-based approach to the formulation and review of tax policy would be appropriate; i.e. to assess how the purpose of each individual paragraph of the law has been met and decide whether to keep the paragraph within, leave it out, reformulate it, or introduce a new one. This would require consideration of a broader context and of the economic and social impacts, rather than just formal RIA, or revenue forecasts for budgets. To do this, you need high-quality data that is in hands of the financial administration or other institutions. 

The evidence-based approach should be applied regularly when drafting legislation, not just once when the recodification is in place. Then, it takes often 5 to 10 years to draft such an act, because it comprises detailed economic analyses and a broad spectrum of stakeholders participate in working discussions, including experts of the Ministry of Finance, academia, experts in social and economic research, representatives of business associations and chambers and, of course, politicians from across the political arena. When they reach an agreement on the material intent of the law, the work begins for legislation writers.

I will leave the question What should and could the evidence-based approach change? to be answered by analyses; I do not dare to speculate on this. If the preparation of the bill would be based solely on the legislative approach, it would be a missed opportunity, because the willingness to change the law substantially won’t cumulate twice.    

2.       In your opinion, will the OECD’s BEPS (anti-Base Erosion Profit Shifting) project and/or the EU’s Anti-Tax Avoidance Directive draft ATAD help to improve the image of multinational corporations in the eyes of the Czech public? What, in this sense, can be done by the multinationals operating in the Czech Republic themselves? 

Firstly, I do not believe that the BEPS project targets primarily multinational corporations, although these organizations will feel, bear the impacts of the measures and the effective tax rate for the multinationals will rather grow in the long-term. Both the BEPS project and the EU’s ATAD focus on the unfair tax competition between individual countries, insufficient coordination of tax policies, and sometimes even on the incapability to collect corporate taxes at the national level. Multinational companies are therefore naturally using these advantages and mismatches in structuring their global operations within the legal framework to optimize the global tax levy. The result is that at times of economic growth corporate tax collection is not growing despite the increased economic activity of corporations. It is more than obvious that the current system of corporate taxation is becoming obsolete and unsuitable for the conditions set by globalization and digital economy. There is a need for new rules, at least at the EU level, but preferably at the global level.

I do not feel negative mood of the Czech political establishment or general public towards multinational corporations, as is the case of the Western Europe calling for greater transparency and morale in the corporate tax matters of the biggest multinational corporations. The European Commission responded to the situation by proposing the so-called public country-by-country reporting. I personally think that tax matters, especially with a cross-border and international tax element, are very complex and making judgement based on disclosure of few indicators might be misleading and misinterpreted. Therefore, it could cause more harm than benefit. Nevertheless, greater sharing of data and information among tax administrations is an absolutely legitimate request that will allow to target controls on controversial matters and risk entities, and all this should reduce overall administrative burden for companies.

As for larger tax transparency, I personally believe that this should be done on a voluntary basis, and be used as a competitive advantage for companies which do something more than required by law. There a good practices and even methodology, for example disclosure of Total tax contribution used by PwC and World Bank study – Paying taxes. By doing this the company informs not only its shareholders but all stakeholders how much taxes is collecting and paying to the public budgets where it conducts its business and thus contributes to the overall sustainability. Such a public disclosure is very common in the UK but not in the Czech Republic, yet.  

Česká verze:

Zeptali jsme se Petra Chrenka, partnera ve společnosti PwC Česká republika a bývalého náměstka ministra financí ČR na jeho názor na koncept politiky založené na důkazech a výsledcích a také na to, jak vnímá projekty BEPS/ATAD.

1.      Ministerstvo financí ČR plánuje přípravu úplně nového zákona o dani z příjmu. Jakým způsobem lze v procesu přípravy zákona použít koncept politiky založené na důkazech a výsledcích? Jaké zásadní změny do zákona o dani z příjmu a dalších daňových zákonů by mohla přinést aplikace tohoto přístupu? 

Bude-li MF připravovat nový zákon o daních z příjmů, je otázkou, zda bude mít ambici pouze legislativní čistoty, nebo se bude věnovat i věcným dopadům zákona. Moderní, srozumitelná a přehledná právní úprava by měla být samozřejmostí. Zákon by však měl také odpovídat dnešní době a být v souladu se strategickými cíli a prioritami hospodářských, sociálních či environmentálních politik České republiky. Nesmíme zapomínat na to, že kromě tradiční funkce tvorby zdroje příjmů veřejných rozpočtů mají daně i funkci přerozdělovací a stimulační. 

Je nezbytné pravidelně přehodnocovat stávající úpravu, režimy, instituty a výjimky, které se v zákoně za více než 20 let nashromáždily, často i díky zákonodárné iniciativě parlamentu, případně prostřednictvím přílepků. Zde by bylo namístě právě uplatnit zásady tzv. evidence based tvorby a revize daňové politiky, tedy posouzení, jak se naplňují cíle jednotlivých ustanovení zákona a zda je ponechat, zrušit, přeformulovat, případně zavést nové. Jedná se o posouzení širších souvislostí a ekonomických a sociálních dopadů, ne jenom formální RIA, případně příjem pro rozpočty. K tomu jsou zapotřebí kvalitní data, která jsou v držbě finanční správy, případně u jiných institucí. 

Tento přístup by se měl při tvorbě legislativy uplatňovat pravidelně, protože pokud ho chceme uplatnit jednorázově, tvorba takového zákona trvá často 5 až 10 let, protože jeho součástí jsou detailní ekonomické analýzy a do pracovní diskuse je zapojeno široké spektrum aktérů. Kromě odborných pracovníků MF také akademici, sociální a ekonomický výzkum, zástupci podnikatelských svazů a komor a samozřejmě politici napříč politickým spektrem. Po dosažení shody na věcném zadání začíná samotná práce pro legislativce. 

Co všechno by se mělo a mohlo změnit, bych nechal na analýzách, nedovolím si o tom spekulovat. Pokud by se pro přípravu uplatňoval pouze legislativní přístup, bude to promeškaná příležitost, protože nebude ochota měnit zákon zásadním způsobem nadvakrát.  

2.      Pomůže podle Vašeho mínění projekt OECD BEPS a/nebo navržená směrnice EU ATAD zlepšit image nadnárodních podniků, které působí v ČR? Co mohou v tomto ohledu (zlepšení vnímání ze strany veřejnosti) udělat podniky samy?

V prvé řadě nejsem toho názoru, že projekt BEPS je namířen primárně proti nadnárodním společnostem, i když samozřejmě pocítí jeho dopady a efektivní sazba daně bude v dlouhodobém horizontu u nadnárodních společností spíše stoupat. BEPS, stejně tak jako EU ATAD je zaměřeno na nekalou daňovou soutěž jednotlivých zemí, nedostatečnou koordinaci daňových politik a někdy i neschopnost vybírat korporátní daně na národní úrovni. Danou situaci potom přirozeně nadnárodní podniky vyžívají, s cílem získání legální výhody a snížení celkové korporátní daňové zátěže na minimum. Výsledkem je pak to, že se v době ekonomického růstu nezvyšuje inkaso korporátních daní. Ukazuje se, že stávající systém korporátního zdanění je v podmínkách globalizace a digitální ekonomiky již nevyhovující. Je potřeba zavést nová pravidla, minimálně na úrovni EU, ideálně však na globální úrovni. 

V Česku nevnímám kritický postoj politických kruhů či veřejnosti vůči nadnárodním podnikům, jak je tomu v západní Evropě, kde se volá dokonce po větší transparentnosti a morálce ve věci korporátních daní u největších nadnárodních podniků. Odpovídá tomu i nedávný návrh EK k tzv. veřejnému Country-by-Country reportingu. Osobně si myslím, že daňová problematika, hlavně ta s mezinárodním prvkem, je velmi komplexní a zveřejňování několika ukazatelů by mohlo vést k velkému zjednodušování a způsobilo víc škody než užitku. Sdílení dat a informací mezi finančními správami je však naprosto legitimní a umožní cílené zaměření kontrol na sporné otázky a rizikové subjekty, a tím by mělo dojít k celkovému snížení administrativní zátěže firem.

Pokud jde o větší míru transparentnosti, jsem zastáncem spíše dobrovolného zveřejňování dat týkajících se daní dané společnosti a tím získávání určité konkurenční výhody. Existuje k tomu osvědčená metodika, takzvaného "Total tax contribution", kterou PwC používá při celosvětové studii, kterou realizuje společně se Světovou bankou - Paying Taxes. Tímto způsobem dává na vědomí nejenom svým akcionářům, ale také veřejnosti, jak přispívá k udržitelnosti podnikání a financování veřejných potřeb v zemi, v které podniká. Toto zveřejňování je zcela běžné například ve Velké Británii, kdežto v ČR jsou k tomuto firmy zatím skeptické.