Weston Stacey: Hodně lidí v Americe Trumpa podcenilo

S americkým prezidentem Donaldem Trumpem je těžké vyjít. Uvědomují si to i zástupci byznysu. Za uvalení cel na dovoz oceli a hliníku, která by mohla rozpoutat světovou obchodní válku, ho kritizují jen opatrně. Vědí, že když Trumpa zaženou do kouta, udělá přesně to, co původně zamýšlel, všem navzdory. Výkonný ředitel české pobočky Americké obchodní komory Weston Stacey přesto tvrdí: „Většina firem ve Spojených státech se shodne na tom, že situace v ocelářství by se měla řešit cílenými opatřeními vůči zemím, které ji způsobily. Obchodní válku nemůže vyhrát nikdo.“

Americký prezident Donald Trump minulý týden v souvislosti s uvalením plošných cel na dovoz oceli a hliníku do USA několikrát zaútočil na Evropskou unii, že diskriminuje americké firmy a brání jim obchodovat s Evropou. Cítí se opravdu americké firmy tak diskriminované, jak naznačuje Trump?

Evropa samozřejmě americké firmy nediskriminuje. Obchodní vazby mezi EU a USA jsou nejrozsáhlejší na světě a největší ve světové historii. Takže je docela těžké najít argumenty pro tvrzení, že se Evropa chová vůči americkým firmám neférově. Je to velmi nadnesený a nepravdivý výrok.

Trump tvrdí, že pokud EU chce dál zvedat svá už tak masivní cla a bariéry pro americké firmy, tak jednoduše zdaní dovoz evropských aut. Jaké hlavní překážky ve vzájemném obchodě přetrvávají?

Třeba problémy spojené s certifikacemi. Nejde o cla. Ta už jsou v průměru velmi nízká. Opravdu není nutné uvalovat cla na německá nebo americká auta. Pokud chceme zlepšit podmínky pro obchod, tak si sedněme ke stolu a jednejme o tom. Všichni včetně Americké obchodní komory podporovali jednání o transatlantické obchodní dohodě TTIP. Takže pokud si prezident Trump myslí, že ve vztahu s nejdůležitějším americkým obchodním partnerem přetrvávají bariéry, měl by se pustit do vyjednávání o TTIP. EU je na to připravená a americké firmy také.

Zástupci amerických firem kromě ocelářů a hliníkářů už ostře kritizovali Trumpovu obchodní politiku. Bojí se obchodní války se světem?

Světový obchod je teď v nějaké rovnováze. Pokud uvalíme cla na ocel a hliník, což jsou materiály pro spoustu jiných výrobků, tak nevíme, kam se tato rovnováha posune. Nikdo nedokáže předpovědět, jak na to firmy budou reagovat. Bude také hrozně záležet na tom, jak na americká cla odpovědí ostatní státy a jak USA odpovědí na jejich odpovědi. Není rozumné prohlašovat, že můžete vyhrát obchodní válku.

Prezident Trump mluví o ohrožení národní bezpečnosti kvůli vysokým dovozům oceli a hliníku, s čímž třeba ministerstvo obrany úplně nesouhlasí. Čeho chce Trump ve skutečnosti dosáhnout?

Doufáme, že těmi cly chce jen vyprovokovat změnu. Svět trpí nadměrnou výrobní kapacitou v ocelářství už od roku 2010. Totéž platí pro hliník. Třeba EU minulý týden uvalila cla 75 procent na dovoz čínské nerezové oceli.

To jsou ale antidumpingová cla mířená na konkrétní firmy, které porušují pravidla světového obchodu. Zatímco Trump přichází s plošnými cly proti všem s drobnou výjimkou pro Kanadu a Mexiko.

Nesnažím se srovnávat americké a evropské opatření. Ale příčina, proč USA a další země nějak reagují, je stejná. Něco se ve světovém ocelářství musí stát. V Americe existuje přesvědčení, že země, které jsou za ocelářskou nadkapacitu zodpovědné, a největší z nich je Čína, této situace zneužívají a vyvážejí ocel za dumpingové ceny do zbytku světa. To ohrožuje existenci některých amerických výrobců, takže už nejsou schopni dodávat ocel pro obranný průmysl nebo pro budování infrastruktury. To platí i v EU.

Cítí se americké firmy ohrožené rétorikou americké vlády, která v podstatě vyhrožuje ostatním státům sankcemi, pokud se nebudou chovat tak, jak chtějí Spojené státy?

Těžko si představit, že jakýkoli suverénní stát bude reagovat pozitivně na výhružky. Pokud státy nebudou spolupracovat, těžko najdeme nějaké řešení. Snad ve vládě, v Kongresu i mezi firmami zazní dostatečně silný hlas, který dokáže nynější přístup vlády změnit.

Mohou američtí vývozci na nynější protekcionistickou politiku zareagovat tím, že budou více investovat v zahraničí a přesouvat výrobu na trhy, kde chtějí prodávat?

Nevíme přesně, co se stane. Ale jako jedna z možných reakcí v dlouhodobé perspektivě to být může. Firmy určitě budou hledat cesty, jak se dopadům restrikcí vyhnout. Prezident uvedl, že cla začnou platit po patnácti dnech. Musíme počkat, jak zareagují ostatní státy.

Nejde jen o ocel. Prezident Trump napadá i celý systém obchodních pravidel, jaký platí v rámci Světové obchodní organizace, protože prý poškozuje Spojené státy.

WTO kritizoval Kongres v minulosti nejméně dvakrát. Jednou za prezidenta George W. Bushe a jednou za Baracka Obamy. Americe se nelíbí, že členové WTO se zavázali k nějakým pravidlům a orgány WTO pro řešení sporů tato pravidla vykládají po svém. Pokud si to myslí USA, asi si to myslí i jiné země a měly by začít jednat, jak to vyřešit. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by americká vláda podnikla nějaké kroky proti WTO. Jsou to jen silná slova a ne činy.

Trump ale těch ostrých slov pronesl v předvolební kampani hodně a všichni si mysleli, že u slov také jen zůstane. Jenže se ukazuje, že to s plněním svých slibů myslí vážně. Dá se ještě spoléhat na to, že se jeho ostré výroky nepřemění v konkrétní politické kroky a USA nevystoupí z WTO?

Prezident sám nemůže rozhodnout, že Spojené státy vystoupí ze Světové obchodní organizace. Rozhodující slovo by měl Kongres. Ten může zasáhnout i v případě nyní uvalených cel. Senát může prezidentovo rozhodnutí zvrátit dvoutřetinovou většinou. V Kongresu se už určitě diskutuje o tom, jak daleko nechá prezidenta zajít ve výkonu jeho pravomocí v oblasti obchodu. Je pravda, že hodně lidí podcenilo, jak vážně myslel Trump některé věci, které říkal v kampani. Mysleli si, že až vyhraje volby, tak se posune ke standardní obchodní politice, kterou zastává republikánská strana už od šedesátých let. Spletli se.

Věříte, že Evropská unie zareaguje na americká cla tvrdě, jak slibuje?

Evropská komise nic neudělá, dokud to neposvětí země jako Německo a Francie, jejichž ekonomik by se takové opatření silně dotklo. Zatím se zdá, že EU by mohla přijmout odvetná opatření. Kanada a Mexiko určitě budou reagovat silně, pokud by cítily, že je USA chtějí dotlačit těmito cly ke změně severoamerické dohody o volném obchodu NAFTA. Budou chtít tato dvě témata udržet oddělená. Čína bude určitě reagovat. Z dosavadního chování americké vlády je ale zřejmé, že chce mít vždy poslední slovo. Takže bude chtít odpovědět i na tyto odvety. Nakonec by utrpěli úplně všichni.

Imponuje americké veřejnosti, co Trump nyní dělá?

Řekl bych, že v Americe tomu moc lidí ještě nevěnuje pozornost. Většina se pořád zaměřuje na střelbu ve škole na Floridě. Ve státech, kde jsou ocelárny a hliníkárny, asi cla přivítají. Zbytek země si spíše všimne toho, že kvůli clům půjde dolů akciový trh.

V minulosti Spojené státy vystupovaly vždy jako nesmírně sebevědomá země. Dnes ale Trump tvrdí, kde může, jak celý svět USA křivdí. Odkud se toto ublíženectví bere?

Ve Spojených státech byl vždy silný proud, který vyznával izolacionismus, jejž vnější svět považoval za hrozbu pro USA. Americký politický systém se ale vždy orientoval na lidi, kteří byli ve vztahu k okolnímu světu optimističtí, a zvláště od roku 1945 chtěli, aby se USA zapojily do mezinárodního dění. To změnil nástup zpravodajské televize Fox News. Ta vyznává filozofii, že zbytek světa je velmi nebezpečné místo a aktivně jde proti Spojeným státům. Sociální média tento názor u lidí, kteří ho už mají, ještě posilují.

Souvisí to nějak se změnami v rozložení sil ve světě?

Amerika se nyní vyrovnává s obrovskou změnou. Po válce byla jedinou opravdovou supervelmocí. Evropa byla zdevastovaná druhou světovou válkou. Rusko také a nepomohlo mu ani následujících téměř padesát let komunismu. Čína byla zničená válkou a následně politikou Mao Ce-tunga. Japonsko muselo projít kompletní obnovou. Všechna velká centra světové ekonomiky prošla katastrofou. Kromě Spojených států. Díky tomu měly USA ve světě unikátní pozici, na kterou si snadno zvykly. Pak ale vyrostli další hráči, kterým USA samy pomáhaly na nohy. Z toho plyne dnešní krize. USA byly zvyklé na jedinečnou pozici ve světě, kterou už nemají. Z historického hlediska šlo však o výjimku.

Americká politická elita se této nové realitě snaží přizpůsobit?

Prvním prezidentem, který si tuto realitu přiznal, byl Barack Obama. Začal podle toho i jednat a najednou schytal kritiku, že USA nejsou v čele koalice v Sýrii. Protože do té doby USA fungovaly jako lídr ve všem. Taková role pro USA už v dnešním světě není možná. Pro Ameriku je ale velmi složité této nové realitě čelit. Možná i cla na ocel a hliník jsou toho výsledkem.

Musíte to vysvětlovat po nástupu Donalda Trumpa českým partnerům častěji než dříve?

Jsem v Česku už 25 let. Zpočátku jsem většinu svého času trávil tím, že jsem v USA investorům a politikům vysvětloval, kde je Česká republika. Teď se poměr otázek na Česko a na to, co se děje v USA, vyrovnal. Nezapomínejme, že USA jsou pořád tatáž země, která před pěti lety zvolila prezidentem Baracka Obamu.

Více na http://nazory.e15.cz/rozhovory/weston-stacey-hodne-lidi-v-americe-trumpa-podcenilo-1344368

Autor: Jan Stuchlík